Už jsem o tom taky přemýšlela

Vysvědčení. Jako známe to všichni. Mnohé z nás už dohnala karma a "užíváme" si školní léta s pubertálním výrostkem po boku.

Dostanu vás do obrazu.

Nikitka je v 5. třídě. V pololetí vykličkovala, jak Jarda Jágr, se čtyřmi dvojkami na výzu. Doslova tím zaskórovala. Byly to totiž ty dvojky s do krve odřenýma ušima. Všichni jsme si překvapeně oddechli a padli na zad na gauč, že jako dobrá týmová práce. Samozřejmě těsně před uzavřením známek. Niki s vítězným úsměvem a výrazem "to jsem šikovná, co?" vyloženě vtančila do dveří a... následující týden přistály v elektronické žákovské dvě koule, čtverec a trojka.

Vyzvedávám Niki svým autem (rozuměj Smartem) u školy.
"Niki? Co ty známky, cos teď dostala?"
"Jooooo? Jaký?" Znuděný výraz Chucka Norrise, když napočítal do nekonečna.
"No, ty koule a čtyřka. O trojce se ani nezmiňuju." (Zmínila jsem se).
"Hmmmmm." Klepe do telefonu.
"Prosím?" Začínám cítit podivný tlak někde v hrudníku.
"Coooo?" Panenky protočila tak, že jsem to ani s pohledem poctivě upřeným na silnici nemohla přehlédnout.
Tep se mi zvedl. Tlak ho vyloženě přesprintoval. Ve svém Smartu stlačuji pedál k podlaze a překračuji povolenou rychlost (na 72km/h).
"Můžeš mi k tomu něco říct?" Decentně mi rudnou tváře.
"Nevim."
"Nevim?!" (Dýchej)
"Hmmm."
Počítám do deseti.. No, radši do čtyřiceti. To ticho Niki přijde podezřelý. Poprvé zvedne obezřetně hlavu, aby zjistila, kolik zbývá do výbuchu. Spočítá si, že asi ještě cajk a vrací se k ťukání do telefonu.
Měním téma.
"Cos dělala po škole? Bylas s holkama venku?"
"Ne, ony choděj po škole na doučko."
"Aha, kam?" Nestačím se divit. A nestačím korigovat emoční kotrmelce v mém těle doprovázené fyzickými projevy.
"No, hned po vyučování ve škole."
"A tam můžeš chodit taky?"
"Jo." Vykulené oči mi div nevyrazily skla brýlí na nose.
Počítání do čtyřiceti se ukázalo jako úplně zbytečné. Začínám zrychlovat na 73 km/h.
"A proč tam teda nechodíš, když vidíš, že v tom plaveš?!?!"
"No, už jsem o tom taky přemýšlela."

Pak si toho už moc nepamatuju. Za to Niki asi jo. Pár dní na mě koukala takovým ostražitým provinilým výrazem 😅😄

Jj. Karma je zdarma. Ale furt to nechápu. Já byla takové hodné dítě. Mami, tati, že jo? ŽE JO? 🙈