Měly jsme volný víkend. Já a moje kamarádka Evča. Vzhledem k tomu, že ani jedna z nás moc volných víkendů nemá, tak nešlo o to, jestli bude fajn počasí, ale o to si to užít za každého počasí. A to my umíme :) Evča je drak a chození po horách miluje. Takže nebylo co řešit, i když předpověď byla dost...
Letošní jachtařskou sezonu jsme ukončili na začátku října účastí na České námořní rallye - mistrovství ČR v námořním jachtingu. Na této tradiční akci se scházejí špičkové posádky bojující o bednu a nejlepší umístění. A pak my, kteří jsme se jednohlasně rozhodli, že chceme poměřit síly v hlavní kategorii s těmi nejlepšími a posunout tak svoje...
První seznámení. "Holky, jdeme na Street dance!... a vyzkoušíme, co je to ten contemporary dance." Nápad dobrý. Nadšení nechybělo. No, jo. Jenže! Řekni tělu, které se celý život učilo být zpevněné a provádět pohyby úsporně a efektivně, aby se rozvlnilo.
Začátkem prázdnin již pravidelně probíhá jachtařský týden na Lipně, v Černé v Pošumaví, a hned dva závody českého poháru lodní třídy Fireball. Tentokrát hned první, pětidenní, závod byl zároveň i mistrovstvím ČR.
Bylo to na poslední chvíli. Původně jsme v ten termín měli naplánovanou svatební cestu. Ale co, svatební cesta je každá, kde jsme spolu. A i tu svatební cestu si nakonec zařídíme. Sešla se nám totiž naprosto skvělá parta do posádky a tak jsme vyrazili do Chorvatska na Newton Cup.
Mám ráda výzvy. To se tak nějak ví. Říct: "Zuzko, to nedáš", znamená, že tím nic nekončí, ale naopak začíná. A hrozně dobře slyším na výzvy sportovní. Jenže já šla tentokrát dál. Rozhodla jsem se zazpívat. Veřejně. S kapelou.
Občas se mě někdo zeptá, kdy jsem se rozhodla být trenérkou. Já se nerozhodla. Já jí byla vždycky. Pokaždé si totiž vzpomenu na základní školu. Měla jsem tehdy nejlepší kamarádku Naďu, která milovala zvířata. Měli doma asi 3 psy a milion morčat. A tak jsem taky chtěla morčátka. Už tehdy se měla všechna morčátka v mém okolí a v mém...
Ještě donedávna jsem svůj nos považovala za, řekněme, ne úplně pršáček, ale zkrátka můj nos. Vlastně jsem ho nijak neřešila. (Krom 6ti měsíců v roce, kdy furt smrkám. Ale to je jiná pohádka - všichni máme své potřeby. I můj nos 😅)
Jako aktivní běžkyni a kondiční trenérku mě právě téma chytrého virtuálního kouče v hodinkách velmi zaujalo. A to hned ze dvou důvodů. Tím prvním je fakt, že neustále někomu, každý den, vymýšlím tréninky, sama pak také denně sportuji a tak dost ocením, pokud mi "někdo" trénink nastaví. A za druhé - sice už nějakou dobu běhám, ale samotný běh nikdy...
Dostaly se ke mně na vyzkoušení běžecké boty od Adidas - Ultraboost 22. První moje myšlenka byla, že designově jsou to boty minimálně zajímavé. Navíc Adidas navázal spolupráci se společností Parley for the Oceans a vyrábí tak boty z materiálu plastového odpadu posbíraného v oceánech. Což je sympatický krok.