Ke squashi jsem se částečně vrátila v loňské sezoně. "Částečně" znamená, že hraji pouze extraligu s týmem Girl power a na konci sezóny se pak účastním MČR ve čtyřhrách žen :)
Vyrazili jsme si užít prodloužený sportovně lyžařský i relaxační víkend do Rakouska. Naším cílem byl Zillertal a rodinný wellness hotel Theresa. Theresa je klasický tyrolský rodinný podnik uprostřed zillertálských Alp. Ale tak úplně "klasický" není. Ten hotel budete milovat!
Celovíkendový Kurz záchrany na moři s Kačkou Křelinovou Staňkovou byl velkoparádní! Zaznělo spoustu hodně zajímavých informací. Věcí, které běžně člověk neví, ale je rozhodně fajn je vědět a mohou zachránit život.
Měly jsme volný víkend. Já a moje kamarádka Evča. Vzhledem k tomu, že ani jedna z nás moc volných víkendů nemá, tak nešlo o to, jestli bude fajn počasí, ale o to si to užít za každého počasí. A to my umíme :) Evča je drak a chození po horách miluje. Takže nebylo co řešit, i když předpověď byla dost...
Letošní jachtařskou sezonu jsme ukončili na začátku října účastí na České námořní rallye - mistrovství ČR v námořním jachtingu. Na této tradiční akci se scházejí špičkové posádky bojující o bednu a nejlepší umístění. A pak my, kteří jsme se jednohlasně rozhodli, že chceme poměřit síly v hlavní kategorii s těmi nejlepšími a posunout tak svoje...
První seznámení. "Holky, jdeme na Street dance!... a vyzkoušíme, co je to ten contemporary dance." Nápad dobrý. Nadšení nechybělo. No, jo. Jenže! Řekni tělu, které se celý život učilo být zpevněné a provádět pohyby úsporně a efektivně, aby se rozvlnilo.
Začátkem prázdnin již pravidelně probíhá jachtařský týden na Lipně, v Černé v Pošumaví, a hned dva závody českého poháru lodní třídy Fireball. Tentokrát hned první, pětidenní, závod byl zároveň i mistrovstvím ČR.
Bylo to na poslední chvíli. Původně jsme v ten termín měli naplánovanou svatební cestu. Ale co, svatební cesta je každá, kde jsme spolu. A i tu svatební cestu si nakonec zařídíme. Sešla se nám totiž naprosto skvělá parta do posádky a tak jsme vyrazili do Chorvatska na Newton Cup.
Mám ráda výzvy. To se tak nějak ví. Říct: "Zuzko, to nedáš", znamená, že tím nic nekončí, ale naopak začíná. A hrozně dobře slyším na výzvy sportovní. Jenže já šla tentokrát dál. Rozhodla jsem se zazpívat. Veřejně. S kapelou.
Občas se mě někdo zeptá, kdy jsem se rozhodla být trenérkou. Já se nerozhodla. Já jí byla vždycky. Pokaždé si totiž vzpomenu na základní školu. Měla jsem tehdy nejlepší kamarádku Naďu, která milovala zvířata. Měli doma asi 3 psy a milion morčat. A tak jsem taky chtěla morčátka. Už tehdy se měla všechna morčátka v mém okolí a v mém...